Domů » Blog » Z recenzí » Ráno jako nikdy

Ráno jako nikdy

můžete prožít nad stejnojmennou knížkou básní Jiřího Kukaně. Co je k tomu potřeba? Především si knížku Ráno jako nikdy, kterou právě vydává Jihočeské nakladatelství, koupit - i když to bude obtížné, protože má neuvěřitelně malý náklad: 560 výtisků. A pak - pak si umět ráno přivstat a číst... - i to může být ovšem dost náročné, zvláště pro chronické spáče. Jim nezbývá, než si Kukaňova "Rána jako nikdy" užít třeba večer... Jistě ani oni nemusí být ochuzeni!

S básněmi Jiřího Kukaně se setkáváme již více než deset let na stránkách novin, časopisů a almanachů, ale i v rozhlase a v pražských a mimopražských klubech poezie. Patří k autorům lyrickým, vyslovujícím na zhuštěné ploše básně podnětně znepokojivé otázky z oblasti mezilidských vztahů. Svoji pozornost zaměřuje především na doznívání dětství v nás - ale i v našich dětech a ve vztahu muže a ženy. V jeho milostných básních často objevujeme dítě "dosud pod srdcem" matky - a zároveň dítě, jehož růst symbolizuje stárnutí a smrt rodičů. Dialektickým pojetím smyslu milostného vztahu autor vyhrocuje napětí, které každý takový plně prožívaný vztah přináší. Jen málokterý současný básník například podává silné svědectví o nenávratnosti prvého setkání a spojení milenců. Toto svědectví nutně vede ke hledání cesty ze zdánlivě fatální neopakovatelnosti všeho, co bylo ve vztahu mezi lidmi poprvé a "jako nikdy". Kukaňovi se to daří - dospívá k východisku, v němž jednoznačně zazní přesvědčení, že "ještě je co přiložit na oheň". Cestu, kterou prochází k tomuto poznání, si ale čtenář musí s ním projít sám. Můžeme ještě jen dodat, že jedním ze spojujících momentů této Kukaňovy cesty, je téma paměti - tedy téma, které je blízké i autorům, s nimiž začal před lety publikovat: Brožkovi a Huptychovi. I k tomuto tématu přistupuje však Kukaň po svém: zdůrazňuje nedílnou jednotu dvou základních funkcí paměti: připomínání a zapomínání se všemi jejich záludnostmi a přednostmi. Dvě funkce paměti se projevují i ve dvou částech, z nichž se Kukaňova sbírka skládá: v části prvé převažuje téma připomínání, v části druhé téma zapomínání. A aby to nebylo jednoduché (a aby se uchovalo napětí, vyplývající z jednoty protikladů): v první části autor s mladickou sebejistotou "zapomíná už co kdy slíbil", aby pak v části druhé usilovně hledal a nacházel to, co tu zbylo po "nebožce paměti". Není to jednoduché čtení - k tomu se však musí vyjádřit odborníci z oblasti literární kritiky. Nám nezbývá než doufat, že recenzí a kritik této zajímavé prvotiny vyjde víc, než jak je dnes zvykem...

Ještě dovolte jednu poznámku. Jihočeskému nakladatelství se podařilo získat pro spolupráci na Kukaňově sbírce jednoho z našich nejlepších ilustrátorů Jindřicha Růžičku (připomeňme alespoň jeho ilustrace Wolkerovy sbírky Jitřní píseň, která vyšla nedávno). Růžičkovy nepatetické a prosté kresby, v nichž se jednoduchá linka spojuje s dramatickým uspořádáním prostoru, tvoří dokonalý protějšek básním sbírky a činí tak z knížky bibliofilii, k níž se budeme rádi vracet. To ovšem za jedné jediné podmínky: že budeme mít to velké štěstí, že právě ten náš knihkupec má vztah k poezii, a že právě on patří k těm několika, kteří knihu Jiřího Kukaně Ráno jako nikdy objednali...

Zdeněk Rieger, z archivu autora

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace