Recenze knihy Na druhé straně jablka

Když v roce 1985 poněkud po špičkách vstoupila do literárního dění prvotina Jiřího Kukaně (1951) Ráno jako nikdy, nestala se hned středem čtenářské a kritické pozornosti. Vyjadřovala pocity mladého muže,který se dostal do světa pražské panelové džungle. Také v dlouho očekávané sbírce Na druhé straně jablka (Jihočeské nakladatelství) "Rytíř z Kukaně, který překročil bludný kámen", v milostných a rodinných verších tiché každodennosti hledá své "soukromé letiště pro sny".

Není to excentrická poezie, ve své navenek skromné, ale o to hlubší meditativnosti míří k nadosobnímu pojmenování našich mytologizujících motivů ryb, ptáků, srdce, křídel..., jež dávají Kukaňově poezii pevný významový střed, od něhož se odvíjejí různé symbolické variace.

Konfliktnost civilizačních a velkoměstských motivů je vyrovnávána jistotami rodinného života a rodného kraje. Taková poezie odpovědnosti a velkých obav vyjadřuje skryté paradoxy, zasuté za stereotypním během našeho života. Všechno může být na svém místě, tak jak jsme zvyklí, anebo úplně jinak - o tom nás přesvědčí básníkova nahořklá ironie. Rodnými bratry Jiřího Kukaně jsou vedle Jiřího Wolkera a Františka Halase také Lubomír Brožek, Petr Cincibuch anebo Jaromír Pelc, meditativně orientovaní básníci současného civilismu. Má s nimi společnou také vnitřní hudebnost volného verše, která prozrazuje jeho dlouholetý vztah k rockové hudbě.

Vladimír Heger, RP 27.9.1989