Domy bez oken
Jsou domy bez oken
a světlo projde mříží
Jsou domy bez dveří
nevstoupíš, nevyjdeš,
ty domy nikdo neuklízí
A přesto jsou v nich lidé,
oblohu vidí se sluncem,
když každé ráno vyjde
v prasklinách holých stěn
Orloj
Orloje měří čas
od jara do zimy
Kdy přijde slunovrat,
kdy budou prázdniny
Orloj má každý z nás
ukrytý v paměti
Kohoutek svírá hlas,
kostlivec hrozí na děti
A tenhle zástup strašidel
křičí, že nejdeš včas,
že čas je taky nepřítel,
utíká každému z nás
Sny
Jako pták letět v oblacích,
otisknout stopy do prachu
co padá z hvězdy na Měsíc
To by byl zázrak zázraků
Sluneční vítr ve vlasech,
koupat se v moři hvězd
Ještě mě chvilku nech
usínat v dětských snech
Černé peří
V hlubokém nočním lese
neztratit nikdy odvahu,
když úzkost tmu si nese
v kopýtkách hvězdám nad hlavu
A ptáci s černým peřím
odhodí pírka poslední,
tma ztichne u tvých dveří,
až když se rozední
Pak bílé jsou i stromy,
vysoko rostou do nebe
Koruny k zemi skloní,
vyprosí cestu pro tebe
Krtek
Krtek, ten žije v jiném městě,
tam ve dne bývá tma
a v noci větší ještě
Nebe je vzhůru nohama,
tam nespadnou nikdy deště
To město slunce nepozná,
nesvítí na žádné cestě
Krtek je věčně slepý,
tma se mu v očích lepí
a trochu jí má na vestě
Víla
Pod tříští vodní páry
sedává víla s andělem
V ruce má černou růži
a dlaně ztichlé řetězem
Ta víla chtěla tančit,
mou hvězdu ukrýt ve vlasech
Usnula, možná navždy
bude tu sedět pod břehem
Až jednou přemůžu draka,
až dokážu přeseknout řetězy,
víla se promění v ptáka,
pak teprv budu dospělý