Bibliofilský tisk 2009, ilustrace Kája Kukaň



Domy bez oken

Jsou domy bez oken
a světlo projde mříží
Jsou domy bez dveří
nevstoupíš, nevyjdeš,
ty domy nikdo neuklízí

A přesto jsou v nich lidé,
oblohu vidí se sluncem,
když každé ráno vyjde
v prasklinách holých stěn



Orloj

Orloje měří čas
od jara do zimy
Kdy přijde slunovrat,
kdy budou prázdniny

Orloj má každý z nás
ukrytý v paměti
Kohoutek svírá hlas,
kostlivec hrozí na děti

A tenhle zástup strašidel
křičí, že nejdeš včas,
že čas je taky nepřítel,
utíká každému z nás




Sny

Jako pták letět v oblacích,
otisknout stopy do prachu
co padá z hvězdy na Měsíc
To by byl zázrak zázraků

Sluneční vítr ve vlasech,
koupat se v moři hvězd
Ještě mě chvilku nech
usínat v dětských snech




Černé peří

V hlubokém nočním lese
neztratit nikdy odvahu,
když úzkost tmu si nese
v kopýtkách hvězdám nad hlavu

A ptáci s černým peřím
odhodí pírka poslední,
tma ztichne u tvých dveří,
až když se rozední

Pak bílé jsou i stromy,
vysoko rostou do nebe
Koruny k zemi skloní,
vyprosí cestu pro tebe



Krtek

Krtek, ten žije v jiném městě,
tam ve dne bývá tma
a v noci větší ještě

Nebe je vzhůru nohama,
tam nespadnou nikdy deště
To město slunce nepozná,
nesvítí na žádné cestě

Krtek je věčně slepý,
tma se mu v očích lepí
a trochu jí má na vestě




Víla

Pod tříští vodní páry
sedává víla s andělem
V ruce má černou růži
a dlaně ztichlé řetězem

Ta víla chtěla tančit,
mou hvězdu ukrýt ve vlasech
Usnula, možná navždy
bude tu sedět pod břehem

Až jednou přemůžu draka,
až dokážu přeseknout řetězy,
víla se promění v ptáka,
pak teprv budu dospělý