Vydalo Jihočeské nakladatelství v roce 1989, ilustrace Václav
Johanus
Na druhé straně jablka se směje červ. Žije v dráze kulky s upilovanou špičkou,
jež po sobě zanechala jizvu v podobě otevřených úst. Kdo vstoupí, vyjde na
druhé straně v provazišti vesmíru, ve stínu mizícím jako otisk rtěnky na
tváři, když se probouzíme ze snu. Na druhé straně jablka křičí dítě rozpálené
horečkou, které odmítá naše konejšivé dlaně, plné vyhaslých hvězd. Naše ústa
se otevírají, ale zvuk se vytratil.
Může tomu však být i naopak.
PŘÍBĚH
On před spaním natáhne hodiny
Ona krepové noční šaty
a hořkou vůni hlíny
u vytržených kořenů
Ráno se probudí každý do jiného dne
On natáhne hodiny
a ona se svlékne a nahá a plná rozkoše
s tělem oroseným vlhkým dechem noci
vstoupí do tramvaje
plné růžovejch miláčků
tygrů lvů a ranních opilců
a hrůzou
rozkvete
KDYŽ MÁM SEN
Mívám sen
že se někdo přehrabuje v mých kostech:
Tuhle nalevo tu napravo
a tahle je tu navíc
tu hoďte do koše
Má takový podivný tvar
Je kulatá trochu do špice
jako srdce zvonu
Anatomický nesmysl
který zazvoní
teprve o stěnu kontejneru
POKUS O SETKÁNÍ S PEGASEM
Vyprávěl jsem tomu chlapci
o nezbytnosti poezie
O hádcích plazících se po zdech
za nimiž se opalují krásné dívky
jen tak
Říkal že dosud nahlížel
klíčovou dírkou na dno propasti
kde si baletky svlékají úžas
a odkládají krásu
příliš hubenou na to
aby zastavila i půlnoční dopravu
a přitom by stačilo otevřít dveře
a místo omluvy dodat:
Slyšel jsem tu dupat koně
ale zdá se že dosud spí
aniž by se křídly
dotýkali země
TOLIK BÁSNÍ
Vltavou plují jedy
V očích máš červené rybky z pohádek
při kterých se neusíná
Kapři v Čertovce polykají naftu
a Trnkovu Fernesinu s modrými okny
jako ve snu
šíleného lakýrníka
Beru tě za ruku uprostřed města
na které prší kapky proti kašli
a proti všemu
protože Velkopřevorské náměstí
natřeli nabílo
dva zřízenci
ve špičatých čepicích
Tolik básní se tu narodilo
z jednoho vrhu
a žádná z nich
nedostala rodokmen
IDENTITA
Kdo to tu zpívá? ptám se
Beru za kliku a za dveřmi
nikdo
Prázdná chodba se schodištěm pro všechny
kteří ke mně teprve přijdou
A i ten zpěv ve mně je tak vzdálený
že ticho v něm
přesahuje do příštího dne
Snad čeká až vyjdu ven
zazvoním u vlastních dveří
a pak zkusím překročit
ten příliš vysoký práh
srdce
TEORIE OSUDU
Až naše osudy
přestanou klást odpor
samy sobě
pak začnou vymílat koryta nových řek
Vždyť osud je tím
co není
ale jsou zlaté klece
uprostřed jiných klecí
které se zevnitř zdají být
téměř absolutní
ÓDA NA RADOST
I v ódě na radost
plují smutné ryby
Do domu přišel host
zkus ho svým tělem živit
A vůbec žádné jizvy
líbej mě lásko dál
I smrt by byla cizí
kdybych tě nepoznal