Vydalo Jihočeské nakladatelství v roce 1989, ilustrace Václav Johanus


 

Na druhé straně jablka se směje červ. Žije v dráze kulky s upilovanou špičkou, jež po sobě zanechala jizvu v podobě otevřených úst. Kdo vstoupí, vyjde na druhé straně v provazišti vesmíru, ve stínu mizícím jako otisk rtěnky na tváři, když se probouzíme ze snu. Na druhé straně jablka křičí dítě rozpálené horečkou, které odmítá naše konejšivé dlaně, plné vyhaslých hvězd. Naše ústa se otevírají, ale zvuk se vytratil.
Může tomu však být i naopak.


PŘÍBĚH

On před spaním natáhne hodiny
Ona krepové noční šaty
a hořkou vůni hlíny
u vytržených kořenů

Ráno se probudí každý do jiného dne
On natáhne hodiny
a ona se svlékne a nahá a plná rozkoše
s tělem oroseným vlhkým dechem noci
vstoupí do tramvaje
plné růžovejch miláčků
tygrů lvů a ranních opilců
a hrůzou
rozkvete

KDYŽ MÁM SEN

Mívám sen
že se někdo přehrabuje v mých kostech:
Tuhle nalevo tu napravo
a tahle je tu navíc
tu hoďte do koše
Má takový podivný tvar
Je kulatá trochu do špice
jako srdce zvonu

Anatomický nesmysl
který zazvoní
teprve o stěnu kontejneru


POKUS O SETKÁNÍ S PEGASEM

Vyprávěl jsem tomu chlapci
o nezbytnosti poezie
O hádcích plazících se po zdech
za nimiž se opalují krásné dívky
jen tak

Říkal že dosud nahlížel
klíčovou dírkou na dno propasti
kde si baletky svlékají úžas
a odkládají krásu
příliš hubenou na to
aby zastavila i půlnoční dopravu

a přitom by stačilo otevřít dveře
a místo omluvy dodat:

Slyšel jsem tu dupat koně
ale zdá se že dosud spí
aniž by se křídly
dotýkali země

TOLIK BÁSNÍ

Vltavou plují jedy
V očích máš červené rybky z pohádek
při kterých se neusíná

Kapři v Čertovce polykají naftu
a Trnkovu Fernesinu s modrými okny
jako ve snu
šíleného lakýrníka

Beru tě za ruku uprostřed města
na které prší kapky proti kašli
a proti všemu
protože Velkopřevorské náměstí
natřeli nabílo
dva zřízenci
ve špičatých čepicích

Tolik básní se tu narodilo
z jednoho vrhu
a žádná z nich
nedostala rodokmen


IDENTITA

Kdo to tu zpívá? ptám se
Beru za kliku a za dveřmi
nikdo
Prázdná chodba se schodištěm pro všechny
kteří ke mně teprve přijdou
A i ten zpěv ve mně je tak vzdálený
že ticho v něm
přesahuje do příštího dne
Snad čeká až vyjdu ven
zazvoním u vlastních dveří
a pak zkusím překročit
ten příliš vysoký práh
srdce


TEORIE OSUDU

Až naše osudy
přestanou klást odpor
samy sobě
pak začnou vymílat koryta nových řek
Vždyť osud je tím
co není

ale jsou zlaté klece
uprostřed jiných klecí
které se zevnitř zdají být
téměř absolutní


ÓDA NA RADOST

I v ódě na radost
plují smutné ryby
Do domu přišel host
zkus ho svým tělem živit

A vůbec žádné jizvy
líbej mě lásko dál
I smrt by byla cizí
kdybych tě nepoznal