Vysoko nad hlavou stříbrní sokoli Vracím se z lovu: Milenka bez muže a duše s pásem cudnosti Měla bych přejít řeku Spěchám na svatbu sestry Bolesti má Je z mého stromu Je suchým listem |
Neznám jiné tušení ![]() |
Některé příběhy nikdy nekončí a jiné ani nezačnou Vody co v řekách nedojdou I mlčení bylo dřív než slovo Modlí se, protože má strach z boha Žulová skála Nehodíš, nezabiješ |
Přišli jsme z rovin
|
Nikdo se, bože Co s darem Uprostřed pouště Přes pole běží kůň Tomu, kdo k tělu |
Na tělech stopy krysích válek a v blátě smečky vzteklých psů u cesty leží svatý pohan shozený z hradeb chtivým lvům Na jaře v poli |
Můj bratr nežil v milosti darů Z větrných proudů Ale on nikdy neodlétl Tenkrát jsem poprvé obvinil boha To já jsem kladl okřídlené pasti Dodnes to nevím |
Stačí jen jeden po pravici a nevíš jestli víno, nebo jed V mém věku je život krátký Cesta mi zarostla Dívám se zevnitř do plamene |
![]() |
![]() |
Nevstoupili jsme do stejného domu Jsou ozvěny Ti, co své oplakali Taková přízeň možná není |
Tady za řekou přehnaly se všechny říše a každá chtěla řeku obeplout urvat kus masa a hrady stavět na víře že tudy projdeš jenom jednou jen jednou za život Království není nad horami A k prázdným očním důlkům |
Má duše stokrát přešla do rovin Pod prachem hedvábí Kolik žízně je třeba A kolik vody V hrsti mám vítr Jak těžký kámen na krku Léta jsem seděl proti zdi A bude-li potopa ach, Gájo |
![]() |